Mezi nejsilněji rezonující básně patří již od své podstaty ty milostné, neboť míří co možná nejpříměji do hlubin lidských srdcí a duší. Z opačné strany spektra je to poté naopak poezie přeplněná temnotou. Ta pro změnu míří na lidské pudy a rezonuje s nimi o to více, čím více je člověk popírá. A co teprve, pokud se tyto dva protipóly vzájemně prolnou?
Frontmana, zpěváka a textaře hudební skupiny Rammstein operující v hudebním žánru Neue Deutsche Härte jistě není třeba komukoliv představovat. Ovšem Till Lindemann je svou podstatou nezpochybnitelně hlavně temným básníkem. Na svém kontě má celkem tři básnické sbírky Messer (2005), In stillen Nächten (2013) a 100 (2020). O prvních dvou zmíněných bude právě řeč, neboť poprvé vycházejí jejich oficiální souborné české překlady, navíc zcela čerstvě v jednom titulu sporadicky nazvaném Básně a už nyní je tento titul vydaný pražským nakladatelstvím dybbuk velmi obtížný k sehnání, ovšem nemožné to není. Nejpravděpodobnějším důvodem bude právě ten onen výše zmíněný hlad po jeho básnické tvorbě, neb i když už se nějaké jeho básně objevily sporadicky na internetu či jinde, tu v lepší, tu v horší kvalitě překladů, ještě nedošlo k takovémuto oficiálně komplexnímu překladu a vydání. A snad se dočkáme v nedalekém budoucnu pro zjevný komerční úspěch i té poslední sbírky.
Co tedy obsahuje tato kniha? Než dojde na zmínku té poetické stránky, je třeba ještě vyzdvihnout velmi kvalitně pojatý krásný vizuál, ať už od celkové podoby knihy, použitého papíru, minimalisticky uhrančivého černého přebalu, který se až vpíjí do očí. Pod přebalem se navíc na přední obálce skví fešácky sám autor jak jinak oděný v černobílé. Po otevření uhranou stínově černé ilustrace německého výtvarníka a blízkého básníkova přítele již od dětství Matthiase Matthiese. Ty dokreslují dokonale celkové vyznění i emocionální zabarvení Tillových básní.
A jaká je tedy tato poezie? Je tvrdá jako silné kamenné hradby, o které se nemilosrdně rozbijí všechny nepřátelské armády. Je nezastavitelně vše beroucí jako nemilosrdná vlna tsunami a přitom je tak neskutečně plná citu a vášně připomínající neukojitelnost věčně hladového požáru. Tne bolestivě přímo do živého a vytváří rány, které se jen tak lehce nezacelují. Čiší z ní síla a současně slabost. Je to přesně takový druh poezie, jíž má cenu číst. A i když čtenáře rozbije na malé střepy, dá mu i dostatek sil ty střepy opět spojit dohromady a nalézti v sobě viditelnou určitost změny, kterou po sobě zanechala. Přesně to vytváří onen zmíněný, i když neuchopitelný kontrast spojení pomyslných protipólů básnického spektra. Napsal je na jedné straně silný, úspěšný muž, jemuž život dal do vínku snad vše co mohl, na druhou je to člověk s citlivým nitrem, jemuž vše sladké v ústech hořkne, jelikož nedosáhl toho hlavního milníku v životě básníka, čímž není nic menšího než bezpodmínečná Láska.
A není příhodnějšího ukončení tohoto textu, nežli promluvit Tillovým jen počtem slov nepatrně kratičkým dvojverším, ovšem svým hlubokým vyjádřením neobsáhnutelně nekonečným:
Láska
Za tichých nocí pláče muž
protože vzpomíná si už
Nakladatelství: dybbuk
Rok: 2024
Překlad: Radek Malý, Vlasta Stříbrná, Silvie Jašková
Obálka: Eva-Marie Engström
Fotografie: Bryan Adams
Ilustrace: Matthias Matthies
Počet stran: 224
Vazba: pevná / vázaná s přebalem
Cena: 299 Kč
Čítate radi poéziu? Máme pre vás ďalšie tipy:
Clitoria – skrytá tajemství smyslnosti na první pohled nenápadné modré knihy
Kronika smrti a O čem sní noční můry
